Obecní teploměr

Přihlášení

Dotační tituly

Integrovaný regionální operační program

Ostatní

Maják

Číslo popisné 1 se v naší obci nacházelo asi jako úplně první. Stávala zde zájezdní hospoda pamatující se rok 1818. Tenkrát byla stavěna tehdejší císařská silnice. Hostinec byl významný. Ještě v roce 1922 se říkalo kravínům formanka, protože formani jezdící na Prahu a zpět zde krmívali.

Hostinec měl radikované právo (výsadní), které se nemohlo a nesmělo z tohoto čísla nikdy zrušiti. Je zde dodnes, i když v dnešní době výsadní práva hostince nemají.

Vlastníci

Usedlost (té doby největší v obci), patřící dříve Františku Pulpánovi, přišla v roce 1921 do rozprodeje. Zajímavé byly události. Když živnost koupil František Pulpán (rodilý z Praskačky) okolo roku 1830, bylo u ní pouhých 13 korců a hostinec. Jak šel čas, kupoval pozemky (polnosti) z okolí. V roce 1886 obhospodařoval 158 korců polí a 17 korců luk.

Živnost předal roku 1888 synu Františku. Ten se oženil s Julií Machačovou z Praskačky. Okolo roku 1896 zemřel starý p. František Pulpán ve stáří 74 let. Nedlouho po něm, za 3 roky, zemřel i mladý František Pulpán ve stáří 48 let. Zanechal po sobě vdovu se 4mi dcerami ve věku 1 až 7 let. Ovdovělá Pulpánová se po roce provdala za rolníka Josefa Prokopa ze Štěnkova. Po dvouletém manželství zemřela paní Prokopová, která po sobě zanechala zmíněné 4 dívky a starou paní Pulpánovou. Rok na to odešel odsud i Josef Prokop, který obdržel odbytné. Opět po roce (1901) přišla celá živnost následkem nezletilosti dívek do nájmu.

Hostinec si najal Josef Koutník. Pole i luka byla pronajata a bohatý inventář ve dražbě prodal. V roce 1903 zemřela stará paní Pulpánová v 76 letech. Dívky zde již nikoho neměly, odstěhovaly se tedy ke svému strýci Josefu Šrámovy do Rozběřic.

Hostinec a pole byly v nájmu 18 let. Během té doby se odprodal hostinec Hůrka u nádraží s 8 korci polí panu Aloisi Brdíčkovi. 5 korců polí na Průhoně panu Františku Gregorovi, chalupu č. p. 25 se zahradou 3 korců koupil Josef Novák z č. p. 32. Žádné děvče se neprovdalo, docházelo třetí nájemné období. Živnost na žádost přátel přišla do prodeje soudně. Kupec na celek nebyl žádný (byli kupci, avšak požadovanou cenu okolo 1 milionu Kč žádný nedal). Proto dostal rozprodej do rukou parcelář Ing. Josef Kotrč z Hradce Králové. Roztrhal celou živnost na kusy a rozprodal. Vznikli tak noví majitelé:

  • budovy s hostincem a asi 54 korců polí koupil bývalý nájemce Josef Koutník,
  • 25 korců polí František Řehounek z č. p. 22,
  • 24 korců Josef Střebešovský, rolník z č. p. 9,
  • 13 korců Josef Novák, rolník z č. p. 32,
  • 8 korců Josef Kněz, rolník z č. p. 23,
  • 5 korců František Matějka z č. p. 24,
  • 5 korců František Gregor z č. p. 38,
  • 2 korce František Charvát z č. p. 7,
  • 2 korce M. Podhajská, vdova z č. p. 16,
  • 2 korce Josef Ráb z č. p. 37,
  • asi 2 korce Josef Pechánek z č. p. 11,
  • luka která byla v katastru Střebešském a Březhradském odkoupili cizí lidé.

Pole se prodávalo od 4 000 do 6 000 Kč. Celkem dědicové utržili mnoho přes 800 000 Kč. Před válkou, v roce 1913, byla celá živnost na prodej za 140 000 Kč. Největší živnost v obci tímto zanikla.

František Nosek, rolník ze Hřibska, koupil usedlost č. p. 1 se 63 korci polí a hostincem včetně živého i mrtvého inventáře, kterého již ale mnoho nezbylo, od Josefa Koutníka a jeho manželky Marty. Usedlost, jak se na vesnici říká, prohospodařili a byla jim v soudní dražbě 13. prosince 1935 byla prodána za 463 000 Kč. Uplatnilo se přísloví lehko nabyl, lehko pozbyl. Pro objasnění:

otec jmenovaného Koutníka bydlel jako podruh v č. p. 24. Již jako ženatý se učil zednickému řemeslu. Když rod Pulpánů, který vlastnil jmenovanou usedlost, zemřel zanechal zednického řemesla a najal si i hostinec. To bylo tak v letech 1903-1906. Nejlépe se mu vedlo ve válečných letech 1914-1918 a v létech těsně po válce. V té době měl najaty pozemky a zejména usedlost od paní Jarkovské v Praskačce. Platilo se z 1 korce pozemků 56-64 Kč. Za zemědělské plodiny se platily nebývalé ceny - pšenice 380-420 Kč, žito 260-280 Kč. Pěstovalo se také mnoho čekanky, za kterou se (včetně dividend) platilo podílníkům za 1 mqc odvedené čekanky až 70 Kč.

V roce 1921, jmenovanou usedlost č. p. 1 s asi 180 korci polí koupil a dále na ní hospodařil. Protože před tím neměla nějakých 25 let hospodáře, byla velice zpustlá. Nový majitel budovy náležitě opravil, chlévy a konírny plně osadil dobytkem, ... Stal se z usedlosti hotový dvorec.

Upravenou usedlost s veškerým hospodářským náčiním postoupil roku 1926 svému synu Josefu. Ten se oženil se slečnou Martou Hrdličkovou z Libišan. To ale zapomněli, že kdysi byli chudí. Proto s chudými nikdy nepočítali. Platilo zde heslo: "Švagr, ne švagr, z hrušky dolů.". Neznaje chudoby a ceny peněz, které po válce jen pršely, přichl ke způsobům a hrám staré šlechty jako mnoho dalších válečných zbohatlíků. Užíval, hospodařil ... až dohospodařil. Po skončené dražbě odešel spolu s manželkou a 2 dětmi na chaloupku svého tchána do Libišan.

Obchod - uzavření a opětovné otevření

28. srpna 1950 měli být podle vládního nařízení nevhodně položené nebo přebytečné hostince (s ohledem na počet obyvatel) uzavřeny. Hostinec paní Matějkové v č. p. 1 byl uznán za nevhodný a tedy uzavřen.

Po třech letech, kdy hostinec Jednota U Vodičků pro pořádání zábav a kulturních přednášek byl nevyhovující, teprve pak byl na žádost místní Kulturní komise a Místního národního výboru opět otevřen hostinec Jednota U Matějků dne 8. března 1953. Nevyhovující hostinec byl uzavřen.

Nealkoholická restaurace

Lidové spotřební družstvo Jednota adaptovalo roku 1961 hostinec. Ten již o rok dříve začalo upravovat. Úprava místností, vnitřní restaurační zařízení a vybavení kuchyně si vyžádala hodně času, ale v září 1961 byla restaurace otevřena. Restaurace byla velmi vkusně a účelně zařízena a na obou štítech budovy byly instalovány velké světelné reklamy upozorňující řidiče vozidel na nealkoholickou restauraci Maják.

Restaurace se svojí výhodnou polohou u státní silnice, po které projíždělo a dodnes projíždí na stovky motorových vozidel denně, výbornou kuchyní a vzornou obsluhou zakrátko stala velmi vyhledávanou restaurací. Místem občerstvení a odpočinku řidičů.

Pro nedostatek vody z dosavadní studny nechala Jednota v roce 1964 vybudovat vodovod. Voda pocházela ze studny zřízené na poli u zahrady č. p. 12. Studna byla zřízena na základě vrtné sondy, kterou provedl v roce 1963 Hydrometeorologický ústav Praha.

Nejsarší dochovalá fotografie č.p.1
Nealkoholická restaurace Maják