Obecní teploměr

Přihlášení

Dotační tituly

Integrovaný regionální operační program

Ostatní

Pašát

O rok dříve než došlo ke sloučení obcí, tedy v roce 1963 byl v obecní kronice lesík Na Pašátě popsán takto:

Naše obec má jedno místo známé všeobecně nejen v obci, ale i ve všech okolních obcích a ještě dále. Je to na severní straně nejvyšší místo na území obce a říká se tam od nepaměti "Na Pašátě". Ještě před osmdesáti léty byl to kus pozemku úplně neplodného - pastvina pro vepře. Postupně byl zde soukromníkem a obcí vysazován lesní porost, který má dnes výměru téměř tří hektarů.

Nebudeme předbíhat. Pěkně popořadě. Až do roku 1870 bývala celá stráň zdejšího kopce, zvaného Pašát zarostlý lesem, ale po roce 1870, kdy bylo zle o palivo, byl již z velké části vykácený. V roce 1871 od Zemské koruny tyto pozemky odkoupil majitel č. p. 1 František Pulpán. Lesík byl opět osázen v roce 1899 ve výměře asi 2 korců.

Býval to neplodný kus pole. Brával se zde štěrk na zavážení cest a dolíků. Vybírání štěrku se zakázalo, potom částečně srovnalo až se tento prostor osázel z části smrky, břízkami, doubky a dalšími stromky.

V roce 1920, když byla tuhá zima a zle o palivo, se velká část vykácela a ve dražbě prodala. Utržilo se 540 Kč.

Vysazování lesa

V roce 1934 nechala při lesíku obec vysázet 45 třešní. Později v roce 1948 se podél cestě na Pašát vysázela švestková alej. Další vysázení lesa se bylo 18. března 1951. Tenkrát bylo v obecním šutrovníku za lesem vysazeno 180 lesních stromků (150 bříz, 20 jasanů a 10 dubů).

Pomník

Na okraji lesíka Pašátu byl 30. července 1929 odhalen památník k poctě Mistra Jana Husa, upáleného 6. července 1415 v Kostnici na břehu řeky Rýna ve Švýcarsku.

Za zmínku stojí slavnost v roce 1930. Stejně jako v letech předcházejících se konal i tentokrát, v předvečer svátku Mistra Jana Husa, průvod s hudbou od nádraží k pomníku na Pašát. Stejně jako bývalo zvykem při jiných významných slavnostech, bylo i tentokrát pro získání mohutnějšího dojmu stříleno z hmoždíře. Ten byl majetkem Sboru dobrovolných hasičů. Byl dost velký, vážil asi 48 kg. Střelbu z něho jako obvykle řídil člen sboru František Charvát z č. p. 7. Tentokrát i se svým synem. Za léta bylo vystříleno na sta ran, ale nikdy se nic nepřihodilo. Až nyní. Při čtvrté ráně se těžký hmoždíř roztrhl. Jmenovaným střelcům, kteří stáli v těsné blízkosti, se jako zázrakem nic nestalo. Přitom se kusy železa rozlétly na všechny strany. Teprve po žních byly z okolního obilí sesbírány.